domácí násilí

Domácí násilí řadíme mezi typy rizikového chování, které mohou ohrozit zdravý vývoj žáků a mít nepřímé dopady do chování žáků.  Má negativní vliv na harmonický vývoj dětí a mladistvých zejména v oblasti emocionální, vztahové, může ohrozit i zdravý tělesný vývoj. Domácí násilí je netypickou formou rizikového chování pro školní prostředí, navíc je složité ho přesně identifikovat a správně vyhodnotit míru a potřebu podpory z vnějšího prostředí. Špatně zvolená forma intervence může mít paradoxně závažné negativní dopady na řešení celé situace. Násilí, které se odehrává v rodině, se může projevovat v chování žáka a může být jedním z důvodů dalších forem rizikového chování (např. záškoláctví, zneužívání návykových látek, sebepoškozování, násilné chování aj.).

Přehled všech příspěvků kategorie: domácí násilí

Sebevědomí a jak podporovat sebedůvěru dítěte

P - prevenceVybrané texty

V českém jazyce je slovo sebevědomí užíváno poněkud protiintuitivně a rozporně se svým etymologickým původem. Pokud bychom se oddali lingvistické archeologii, asi bychom nenarazili na významy odkazující k důvěře ve vlastní schopnosti či v jiné kvality. Pravděpodobněji bychom objevili odkazy na slova příbuzná soudobému pojmu sebereflexe. Ale rád se nechám poučit, nejsem lingvista. Z empirického hlediska se vědění odvíjí od (smyslově) poznaného,

Rodič – dítě – pedagog

P - prevenceVybrané texty

Problematika výchovy a vzdělávání nás provází staletími, napříč všemi kulturními, politickými a společenskými uskupeními. Rodičovská role v současnosti je náročná neméně než v době slavného filozofa. Během své čtyřicetileté pedagogické praxe jsem vypozorovala několik oblastí, které mají značný vliv na úspešnost výchovně-vzdělávacího procesu v období vývoje dítěte do šesti let. Do tří let dítěte je to ve výrazné většině rodič, kdo se podílí na jeho výchově.

Parazitující potomci

P - prevenceVybrané texty

V posledních letech se na odborná poradenská a terapeutická pracoviště a krizové linky stále častěji obracejí rodiče dospívajících či mladých dospělých, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti, aniž by pracovali a finančně se nějak podíleli na jejích nákladech. Tito rodiče dlouhodobě usilují o to, aby své děti dostali na správnou cestu (zpět na studium, najít si práci nebo alespoň být v evidenci úřadu práce), jejich potomek tomu vytrvale vzdoruje a oni – zcela vyčerpaní – pak stojí před otázkou, zda mají přikročit k radikálnímu řezu a ,,dítě“ zkrátka vyhodit z domu.

Emoční sebeobrana pro učitele

P - prevenceVybrané texty

Ačkoliv se o tom příliš nemluví, z hlediska psychické zátěže patří učitelské povolání mezi nejnáročnější. Na každodenní bázi jsou učitelé vystavováni nejrůznějším emociogenním (emoce vyvolávajícím) situacím, které nezpracovány mohou pozvolna vést až k různým formám syndromu vyhoření (rezignace, uzavření se do sebe, ztráta zájmu, podrážděnost, v extrémních případech deprese, alkoholismus apod.). Potvrzují to i (bohužel ojedinělé) odborné studie, které v minulých letech vypracovával například Výzkumný ústav bezpečnosti práce či Státní zdravotní ústav.

Edukace žáků cizinců na základních školách v České republice

R - rizikové chováníVybrané texty

Počátkem 21. století, poprvé od druhé světové války, zažíváme největší migrační vlnu v Evropě. Na rozdíl od dřívějších evropských politik asimilace (např. Francie 60. let 20. století) jsme nyní konfrontováni se skutečností, kdy se musí majorita naučit trvale žít s cizími. Na jednu stranu je to zneklidňující, protože to od nás vyžaduje jisté umění přijmout někoho, kdo se nechce vzdát své identity, na druhou stranu můžeme soužití s migrujícími osobami vnímat jako výzvu k novým zkušenostem. Jsme nuceni naučit se vzájemně spolupracovat navzdory rozdílům mezi námi.