Jak postupovat

Obecné návody na šikanu neplatí

Obecné a zjednodušené návody v podobě kuchařek a receptů na šikanu neplatí. Hrozí nebezpečí, že někdy více ublíží než pomohou. Ve světě zatím tento trend převažuje. Česká šikanologie přispěla ke zvýšení bezpečnosti a snížení rizikovosti metod používáním indikačních kriterií.

Účinná a bezpečná pomoc vyžaduje odlišení šikany od příbuzných fenoménů, vnitřní zmapování šikanování a alternativní léčbu. Při řešení konkrétního případu šikany je nutné respektovat stadium a formu šikany. Přihlížet je nutné také k dalším kriteriím, například k přítomnosti a intenzitě závislosti mezi agresorem a obětí, síle a typu zakrývajícího a protiúzdravného systému.

Následně doporučený způsob neposkytuje obecnou hotovou kuchařku řešení, ale popisuje kroky účinné a bezpečné léčby šikany. Ukazujeme v něm směr a důležité milníky pomoci.

A teprve v rámci těchto kroků odkazujeme na texty v přílohách, které mají charakter kuchařek. (Uceleně a instruktivně se s tímto postupem seznámíte v doporučené základní literatuře).

Tři kroky kvalifikované pomoci – Odlišení šikany od příbuzných fenoménů, vnitřní mapa šikanování, alternativní léčba šikany

První krok pomoci – Diferenciální diagnostika
Na úplném počátku, když se k nám dostanou signály o možném ubližování silnějšími slabším, musíme co nejrychleji vyhodnotit situaci a posoudit, zda se jedná o šikanu, či nikoliv. K tomu nám poslouží znalosti – Co je a co není šikanování. Při první orientaci je přirozené opřít se o nejnápadnější zřetelné projevy násilí. Při zhodnocování projevů násilí vždy posuďte, zda jsou přítomny znaky šikanování: záměrnost, opakování, samoúčelnost agrese a nepoměr sil.

Současně je potřeba udělat diferenciální diagnostiku. Prakticky to znamená: odlišit šikanování od čtyř typů škádlení. Rozlišujeme přátelské, divoké, neobratné a agresivní škádlení. Oddělit šikanování mezi žáky od příbuzných fenoménů zla – jako je například zneužívání moci pedagoga vůči žákovi a šikanování od jiných typů násilí mezi žáky, například od jednorázového konfliktu či rvačky mezi podobně silnými chlapci, kteří se poperou kvůli dívce, která se jim oběma líbí.

Předpokladem našeho úspěchu je připravenost na překážky, které knokautují hledače pravdy hned na počátku. Zejména musíme zvládnout vlastní obrany vůči úzkosti, které podporují vášnivé hraní hry Nevidím zlo. Pro první nástřel diferenciální diagnózy nám pomůže znalost deseti hraničních kamenů mezi šikanováním a škádlením  a vnější definice těchto fenoménů.

Druhý krok pomoci – Vnitřní diagnostika
Když víme, že se jedná o šikanu, potom se o ní musíme dozvědět co nejvíce, aby naše pomoc byla diferencovaná a cílená. Co v této diagnostice samotného šikanování sledujeme? Především se zaměřujeme na dvě základní kriteria. Jsou jimi posouzení šikany ze tří praktických pohledů a určení formy šikany. To nám poslouží pro určení základního směru léčby a nastavení hranic, kdy může šikanu řešit škola sama a kdy musí spolupracovat s odborníky specialisty ze školních servisních zařízení (PPP, SVP atd.) a odborníky ze státních i nestátních institucí (OSPOD, policie apod.) Pro doplnění či zpřesnění  vnitřní mapy šikany je užitečné posoudit sílu a typ zakrývajícího a protiúzdravného systému, načrtneme příčiny a podmínky – spouštěcí mechanismy šikanování a odhadneme dopad šikanování na oběť. Zde okomentujeme jen dvě základní kriteria.

Základní mapa šikany

Hrubou vnitřní diagnostiku šikanování – posouzení dvou základních kriterií je potřeba udělat ve všech případech. Tedy i tehdy, když nejsme odborníci specialisté. Jestliže jsme například metodici školní prevence, kteří absolvovali výcvikový kurz první pomoci pro počáteční stadia šikanování, tak potřebujeme posoudit, zda konkrétní případ šikany zvládneme sami nebo potřebujme pomoc zvenku.
První kriterium – posouzení šikany ze tří praktických pohledů
Při vlastní diagnostice šikany potřebujeme zkoumat tento fenomén ze tří praktických pohledů – jako nemocné chování, závislost a poruchu vztahů ve skupině.
Mapování šikany jako nemocného chování
Zkoumání vnějšího obrazu šikanování jsme již provedli z větší části  při diferenciální diagnostice (viz  první krok). Připomínáme, že vnější pohled vyjádřený definicí spolu s našimi znalostmi o škádlení nám pomohl posoudit, zda se jedná o šikanu či nikoliv. Konkrétní vnější projevy šikanování mají význam pro léčbu. Například v případě přítomnosti vážného násilí – fyzického poranění oběti nelze zpravidla indikovat léčbu usmíření, i když jde o počáteční stadium šikany.
Mapování šikany jako poruchy vztahů
Druhý pohled, který musíme při diagnostice šikany uplatnit, je sociálně psychologický. Jde hlavně  o  hrubé odhadnutí, zda jde o počáteční (1.,2. a 3.) nebo pokročilé (4. a 5.) stadium šikany. Užitečné je dále rozlišení dvou počátečních, tzv. rozptýlených stadií destruktivního procesu. Je-li to možné, stanovíme konkrétní stadium (1. až 5. stadium vnitřního vývoje, případně poslední metu pátého stadia – prorůstání parastruktury šikany s oficiální školní strukturou). V případě, že se jedná o psychickou šikanu, registrujeme její zvláštnosti.
Tato diagnostika závažnosti šikany má více důvodů. Existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a dílčí léčbě u počátečního a u pokročilého stadia šikanování. Organizovaná stadia jsou obtížněji ovlivnitelná než stadia rozptýlená. Dále – celková léčba má svoje zvláštnosti pro každé stadium. Kromě toho stadia určují možnosti jednotlivých typů odborníků. Jestliže jsem odborník prvního kontaktu, tak řeším počáteční šikany a ty pokročilé přenechávám specialistům.  Přítomnost psychické šikany nás vede k opatrnosti při diagnostice a k respektování jejich komplikací při léčbě.
Mapování šikany jako závislosti
Naše poslední uchopení šikany je psychodynamické. Zde posoudíme vzájemné vazby mezi agresory a oběťmi. V případě přítomnosti závislosti odhadneme její intenzitu. Je to užitečné pro vedení vyšetřování, výběr nástrojů diagnostiky a léčby.
Druhé základní kriterium – Určení formy šikany
Další nezbytnou informací, kterou potřebujeme pro vnitřní zmapování šikany, jsou poznatky o jejích formách. Jde o to, abychom určili o jakou základní formu jde, a posoudili, zda se jedná o neobvyklou formu šikany. Často se jedná o více vnějších obrazů. Rozlišujeme šest skupin elementárních podob podle typu agrese (sem patří  i specifická forma psychické šikany – kyberšikana), věku a typu školy, genderu, způsobu řízení školy a specifických vzdělávacích potřeb aktérů šikanováním. V případě, že zaregistrujeme neobvyklou (nestandardní) formu, musíme znát její specifika.  Základní formy šikany souvisí bezprostředně s léčbou. Potřebujeme znát minimálně největší obtíže pro jejich odhalování a nápravu. Neobvyklé formy šikanování potom vyžadují menší či větší doladění základního postupu.
Stanovení konkrétní diagnózy a volba postupu
Na podkladě získaných informací ve dvou uvedených základních kriteriích načrtneme hrubou diagnózu. Ilustrativní diagnózu podle těchto základních kriterií viz tab. 1 (Komplexní diagnózu podle pěti kriterií máte k dispozici v doporučené základní literatuře).
TABULKA 1  Ilustrativní diagnóza podle dvou základních kriterií
Základní vnitřní mapa

Šikana ze tří praktických pohledů

1. Vnější pohled: Pět agresorek, jedna iniciátorka a čtyři aktivní účastnice, opakovaně, přibližně čtyři měsíce psychicky týrají spolužačku ze třídy. Používají k tomu verbální přímou a nepřímou agresi. Šikanování probíhá jak ve škole, tak v kyberprostoru prostřednictvím mailů a SMS.

2. Závislost: Vztahy oběti a agresorek jeví známky skrytého scénáře spolupráce. Oběť vyhledává přítomnost svých trýznitelek

3. Porucha vztahů: Počáteční šikana ve 3. stadiu, je vytvořené jádro agresorek

Formy šikany

1. Základní forma: Dívčí a psychická šikana, kyberšikana u žáků v osmé třídě

2. Neobvyklá forma: Změna v základním schématu šikany. Rodiče iniciátorky a jedné aktivní účastnice ubližování jsou učiteli na škole, kde k šikaně došlo.

Třetí krok pomoci – určení typu scénáře pro základní směr léčby (co zvládne škola sama a kdy potřebuje pomoc zvenku)
Vyhodnocení hrubé diagnózy provedeme následovně. Základním kriteriem je zjištění, zda jde o šikanu počáteční v 1., 2. a  3. stadiu nebo pokročilou ve 4.a 5. stadiu.  A k němu přidáme široké kriterium, ve kterém se rozhodujeme, zda se jedná o běžnou či komplikovanou formu šikany. Do komplikovaných forem šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti. Dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Například rodič iniciátora šikanování je ředitelem ve škole, kde se to stalo, nebo zastává silnou mocenskou pozici na okrese, případně je finančním mecenášem školy. To je určující kriterium, se kterým je potřeba pracovat. Nicméně pro orientační rychlé vyhodnocení lze do tohoto kriteria zařadit i poznatky z dalších oblastí, které poukazují na překážky při léčbě. Mohou to být například základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti, neznáme například zvláštnosti kyberšikany. Nebo sem patří rozvinutý zakrývající  a protiúzdravný systém, intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a těžší dopady šikany na oběť. Nicméně většinou jsou tyto komplikace vázány na pokročilou šikanu a jsou tudíž již v tomto kriteriu zahrnuty.

Když tato dvě klíčová kriteria  – stadium a formu šikany vyhodnotíme a k výsledkům přiřadíme jedno ze dvou typů řešení – první pomoc nebo celkovou léčbu, tak získáme šest skupin scénářů (viz tabulku 1). Ty nám ukazují základní směr řešení a nastavují hranici, zda konkrétní případ může škola řešit sama nebo potřebuje spolupracovat s odborníky.

TABULKA 2: Klasifikace scénářů pomoci podle cíle léčby, stadia a formy šikanování (Kolář, 2011)
Situace, které zvládne škola sama
1. První pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu.
2. Celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP – Rámcový
    třídní program.
Scénáře, kdy potřebuje škola pomoc zvenku
3. První pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu.
4. První pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu.
5. První pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu, patří
    sem např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování.
6. Celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou,
    ZIP – Základní intervenční  program (u organizovaných šikan, od třetího stadia
    vždy v kombinaci s první pomocí)
Legenda:
1) Stadia
Rozlišíme počáteční (1.,2. a 3.) a pokročilé (4. a 5.) stadium šikanování.
2) Forma šikany
Určíme, zda se jedná o běžnou nebo komplikovanou šikanu.
Do komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti. Patří sem rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím a protiúzdravným systémem. Vážnou komplikací je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější dopady šikany na oběť – například známky úzkostné poruchy.
3) Úroveň cíle léčby
Zvolíme ze dvou úrovní léčby: a) První pomoc čili symptomatickou léčbu, která rychle a bezpečně zastavuje šikanu, b) Celkovou léčbu, čili kauzální léčbu na úrovni školy, která dlouhodoběji  pracuje se vztahy v celé třídě.

Dva scénáře

Na závěr doporučení jak postupovat při řešení šikany, vás seznámíme se dvěma scénáři – scénářem pro řešení počáteční obyčejné šikany a scénářem pro pokročilou šikanu s neobvyklou formou. Vzhledem k orientačnímu záměru a možnostem metodického textu uvádíme pouze názvy kroků a jejich posloupnost.

Scénář pro počáteční obvyklou šikanu

Metoda první pomoci pro řešení počáteční a obyčejné šikany má největší uplatnění. Takových „klubajících“ se šikan je na školách nejvíce a tvoří obrovské podhoubí pokročilých a neobvyklých šikan. Z tohoto důvodu by měli všichni odborníci prvního kontaktu umět s touto metodou pracovat. Jde o alternativní scénář, který při nápravě používá dvě odlišné metody – metodu vnějšího nátlaku (výchovnou komisi) a metodu usmíření.

Schéma 1: Základní scénář pro počáteční šikanu s běžnou formou (Kolář, 2011)

1.  Odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany
2.  Rozhovor s informátory a oběťmi
3.  Nalezení vhodných svědků
4.  Individuální rozhovory se svědky
5.  Ochrana oběti
6.  Předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru
     a) Rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory   (směřování k metodě usmíření)
     b) Rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)
7.  Realizace vhodné metody
     a) Metoda usmíření
     b) Metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise)
8. Třídní hodina
     a) Efekt metody usmíření
     b) Oznámení potrestání agresorů
9.  Rozhovor s rodiči oběti
10. Třídní schůzka
11. Práce s celou třídou

Scénář pokročilá neobvyklá šikana

Pomoc u pokročilé šikany s neobvyklou formou – tzv. výbuchu skupinového násilí nebo také školního „lynčování“  má charakter krizového scénáře. V tomto případě nelze čekat na odborníka – specialistu, protože oběti jsou ohroženy na zdraví nebo dokonce na životě  a později je většinou nemožné případ vyšetřit. Je proto nutné, aby každá škola měla svůj „poplachový plán“, jak jednat v takové krizové situaci. Garantem fungování „poplachového plánu“ v případě nouze je pracovník, který prošel výcvikem úplného kursu první pomoci při šikanování (školní metodik prevence nebo výchovný poradce) spolu s ředitelem.

Schéma 2: Základní krizový scénář pro výbuch skupinového násilí (Kolář, 2011)

První (alarmující) kroky pomoci
1. Zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany
2. Bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí
Příprava podmínek pro vyšetřování
3. Zalarmování pedagogů na poschodí a informování vedení školy
4. Zabránění domluvě na křivé výpovědi
5. Pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře)
6. Oznámení na policii, paralelně – navázání kontaktu se specialistou na šikanování,
    informace rodičům
Vyšetřování
7. Rozhovor s obětí a informátory
8. Nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků
9. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
10. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory
Léčba
11. Metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny

PREVENCE ŠIKANOVÁNÍ

Prevencí šikanování ve škole máme na mysli vybudování ucelené ochrany dětí a dospívajících před týráním spolužáků. Tímto termínem označujeme nejen  předcházení tomuto destruktivnímu fenoménu,  ale i jeho řešení na všech úrovních vnitřního vývoje (viz PŘÍLOHA 2 Zkrácený popis stadií šikanování). Jak by měla takováto prevence vypadat, ukazuje následující schéma.

Schéma prevence školních šikan
1.     Pedagogická komunita, která posiluje imunitu školních skupin a celých škol proti onemocnění šikanováním.
2.     Specifický program proti šikanování jako dílčí součást školní komunity, který dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit.
3.     Odborné služby rezortu školství, tvořené pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, diagnostickými ústavy apod., jejichž úkolem je umět řešit pokročilé šikany a vůbec poskytnout servis v oblasti prevence šikanování.
4.     Spolupráce škol s odborníky z jiných rezortů a nestátními organizacemi zabývajícími se prevencí šikanování. Patří sem například spolupráce s kriminalisty pro mládež, sociálními kurátory, dětskými psychiatry, zejména při brutálních a kriminálních šikanách.
5.     Pomoc a podpora ministerstva a krajských úřadů školám při  vytváření prevence šikanování.
6.     Kontrola škol ze strany české školní inspekce, ministerstva a krajských úřadů, jak jsou připraveny ochránit žáky před šikanováním.
7.     Monitorování situace a zabezpečování ochrany  práv dětí nevládními      organizacemi, jako je například Nadace naše dítě a Linka bezpečí, Amnesty       International v ČR, Občanské sdružení Společenství proti šikaně.

Tento model sedmivrstevné prevence se zaměřuje pouze na přístupné roviny školních příčin a podmínek. Hlubších zdrojů šikanování se dotýká velmi omezeně, například prostřednictvím mravní výchovy.  Nicméně praxe ukázala, že přináší zásadní obrat v situaci.

Účinná snaha minimalizovat šikanu na konkrétní škole vyžaduje, abychom vytvořili dobré sociální klima čili kamarádské bezpečné vztahy a vybudovali speciální program proti šikanování. V Česku máme k dispozici metodiku Hradeckého celoškolního programu proti šikanování, jehož výsledky patří k nejlepším na světě (viz doporučená literatura).

PŘÍLOHY

1. Přímé a nepřímé varovné signály šikanování
2. Rozdíl mezi šikanováním a škádlením (Kolář, 2011)
3. Základní formy šikany
4. Stadia šikanování (Kolář, 2005, 2011)

PŘÍLOHA 1: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování

Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:
•    Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. 
•    Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
•    Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
•    Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem.
•    Skutečnost, že se jim podřizuje.
•    Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
•    Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
•    Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:
•    Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
•    Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
•    Při přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
•    Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
•    Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
•    Stává se uzavřeným.
•    Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
•    Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
•    Zašpiněný nebo poškozený oděv.
•    Stále postrádá nějaké své věci.
•    Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
•    Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
•    Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
•    Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:
•    Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
•    Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
•    Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
•    Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno i pozorovat strach.
•    Ztráta chuti k jídlu.
•    Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí dovoz či odvoz autem.
•    Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
•    Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
•    Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
•    Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad. 
•    Zmínky o možné sebevraždě.
•    Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
•    Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
•    Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
•    Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
•    Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma.
•    Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.).
•    Dítě se vyhýbá docházce do školy.
•    Dítě se zdržuje doma více než mělo ve zvyku.

PŘÍLOHA 2: Rozdíly mezi šikanováním a škádlením (Kolář, 2011)

ŠKÁDLENÍ ŠIKANOVÁNÍ
Definice: Škádlení patří k rovnocenným, kamarádským nebo partnerským vztahům. Chápáno je jako projev přátelství. Za škádlení se považuje žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený. Definice: Šikanování patří do násilných a závislostních vztahů. Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že dítěti někdo, komu se nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo to prostě bolí.
Záměr: Vzájemná legrace, radost a dobrá nálada. Záměr: Ublížit, zranit a ponížit.

Motiv:

- Náklonnost, sblížení, seznamování, zájem o druhé.
 – Rozpouštění napětí ve třídě a navozování uvolněné a pohodové atmosféry.
 – Zodolňování, zmužnění.

Motiv:  Základní tandem – moc a krutost.
Další motivy překonávání samoty, zabíjení nudy, zvědavost ala Mengele, žárlivost, předcházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého…
Postoj: Respekt k druhému a sebeúcta. Postoj: Devalvace, znevážení druhého
Citlivost: Vcítění se do druhých. Citlivost: Tvrdost a nelítostnost.
Zranitelnost:  Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé. Zranitelnost: Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit.
Hranice: Obě strany mají možnost obhájit své osobní teritorium. Vzájemné vnímání a respektování verbálních i neverbálních limitů. Při divočejším škádlení žádný nepoužije své plné síly nebo silnější mírní své akce. Hranice: Prolamování hranic, „znásilňování“ druhého. Silnější strana nebere ohled na slabšího. Oběť dává najevo, že je jí to nepříjemné, útočníci pokračují dál.
Někdy sadomasochistická interakce.
Právo a svoboda: Rovnoprávnost účastníků. Dítě se může bránit a škádlení opětovat, případně ho může zastavit a vystoupit z něho. Právo a svoboda: Bezpráví. Pokud se dítě brání nebo dokonce „legraci“ oplatí je tvrdě ztrestáno!
Důstojnost: Zachování důstojnosti. Dítě nemá pocit ponížení. Necítí se trapně a uboze. Důstojnost: Ponížení lidské důstojnosti. Dítě je zesměšňováno a ponižováno.
Emoční stav: Radost, vzrušení ze hry, lehké naštvání. I nepříjemné! Ale ne bezmoc. Emoční stav: Bezmoc! Strach, stud, bolest. Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku.
Dopad: Podpora sebehodnoty, pozitivní nálada. Dopad: Pochybnosti o sobě, nedostatek důvěry, úzkost, deprese. Dítě má strach ze školy

PŘÍLOHA 3: Základní formy šikany (Kolář, 2011)

Šikana podle typu agrese – prostředku týrání:                                  fyzická, psychická a smíšená šikana, kyberšikana – jako specifická forma psychické šikany
Šikana podle věku a typu školy:                                                           šikana mezi předškoláky, žáky prvního stupně a druhého stupně, učni, gymnazisty…, šikana mezi vysokoškoláky
Šikana z genderového hlediska:                                                          chlapecká a dívčí šikana, homofobní šikana, šikana chlapců vůči děvčatům, šikana dívek vůči chlapcům
Šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení:    na jedné straně škola s demokratickým vedením a na druhé straně škola, případně výchovný ústav, kde je tvrdý
                                                                                                                      hierarchicko-autoritativní systém
Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů:                    šikana neslyšících, nevidomých, tělesně postižených, mentálně retardovaných žáků apod.

PŘÍLOHA 4: Zkrácený popis stadií šikanování (Kolář, 2011)
Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj.                                                                            
První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehož úkor je prima si dělat „legrácky“. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka.  Třetí stadium je už klíčové, kdy se vydělí jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celé skupina se stává krutou. V pátém stadiu – totalitě – se stane šikanování skupinovým programem.

První stadium: Zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

Čtvrté stadium: Většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

R - rizikové chování