Typy prevence

Primární prevence nespecifická

Primární nespecifická prevence spočívá v posilování sebevědomí dítěte, schopnosti říci „ne“, podpoře funkčních sociálních vztahů aj.

V rámci prevence by se škola měla zaměřit zejména na rozvoj schopnosti řešit konfliktní situace nenásilným a bezpečným způsobem.

Děti by měly mít informace o nebezpečných situacích, kdo jim a jak může pomoci v případě ohrožení, jak a komu mohou telefonovat, pokud se cítí ohrožené.

Děti by měly umět nejen znát své hranice, ale i pojmenovávat a vyjadřovat své emoce.

Primární prevence specifická

Spočívá zejména v seznámení dětí s jejich právy a povinnostmi a to adekvátně jejich věku. Děti by měly být seznámeny zejména s tím, že:

  • domácí násilí má různé formy
  • násilné chování v rodině není omluvitelné
  • mýty týkající se domácího násilí (např. ženy si za to mohou samy; násilí se týká jen sociálně slabších vrstev; domácí násilí se týká jen minima rodina aj.) neplatí
  • za násilí může ten, kdo jej koná, protože si sám volí, jak se bude chovat
  • každý má právo rozhodovat o sobě samém
  • každý má právo vyjádřit nesouhlas, pokud se mu nelíbí, co druhý dělá
  • nikdo se nesmí dítěte dotýkat se sexuálním podtextem a ani jej k sexuálním praktikám nutit
  • na koho se v rámci školy mohou obrátit se svými starostmi (školní psycholog, výchovný poradce apod.), jaké existují neziskové organizace apod.
  • jak říci NE, stanovit si hranice a bránit se násilí (nikoli však fyzicky)

Na druhém stupni ZŠ je třeba vysvětlovat:

  • jak vypadají zdravé a nezdravé vztahy
  • hranice ve vztahu, co už je kontrola, slídění, násilí
  • jaké jsou varovné signály začínajícího násilí
  • proč si někdo nechá násilí líbit a nedokáže říci „Stop“
  • co jsou to genderové stereotypy (např. muž musí být silný, chlap nebrečí…)
  • jak se cítit bezpečně ve vztahu, na ulici i doma (prevence znásilnění)
  • jak zvládat vztek
  • co je stalking a v čem spočívá jeho nebezpečí
  • zneužívání na sociálních sítích (jaké počínání ve virtuálním prostoru je trestným činem; jak minimalizovat riziko sledování na sociálních sítích).

Působení na děti, které se s domácím násilím setkali ať již ve formě obětí či svědků náleží odborníkům (psychologům, terapeutům, příp. psychiatrům), nikoli škole. Pedagog by však (pokud ví, že dítě bylo obětí, svědkem násilí) měl toto zohlednit ve svém přístupu k dítěti a třídě jako celku – měl by se k dítěti chovat stejně jako k ostatním (zbytečně nelitovat apod.), ale zároveň by měl být opatrný ve svých výrocích a hodnoceních, aby zbytečně dítěti neublížil.

R - rizikové chování