Jak postupovat

Jak se vyvarovat chyb, pokud už s obětí hovoříte:

  • Povzbuďte oběť, aby vyhledala pomoc v organizacích pomáhajících obětem domácího násilí.
  • V případě náhlé traumatické situace doporučte vyhledat krizové centrum, např. Riaps.
  • Uklidněte oběť, že nebudete o situaci hovořit s agresorem.
  • Sdělte dospělé osobě (obvykle rodič neagresor), že ona musí ochránit své dítě před násilím.
  • Jasně si vymezte, kdy už musíte situaci oznámit Oddělení sociálně právní ochrany dětí – podezření na týrání dítěte.

Doporučené postupy

Pokud se dítě samo svěří učiteli, měl by mu učitel projevit důvěru, nebagatelizovat jeho sdělení, neobviňovat jej ze lži a podpořit jej. Měl by jej informovat o tom, že se na domácí násilí (splní-li skutkovou podstatu trestného činu) vztahuje ohlašovací povinnost a on musí jednat v souladu s ní.

Není úlohou učitele domácí násilí „diagnostikovat“, ani intervenovat v rodině. Rolí učitele je zprostředkovat dítěti potřebné informace a přizvat k řešení situace odborníky, kteří se dané problematice systematicky věnují.

Když se dítě pedagogovi svěří:

Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby Vám svými slovy popsalo, co se stalo:

  • Řekni mi, co se stalo…
  • Co se stalo potom?
  • Kde jsi přišel/a k této modřině?

Nepokládejte otázky, které:

  • již obsahují domněnky, co se stalo nebo kdo to způsobil, např.: „Tu modřinu máš od toho, jak tě maminka uhodila?“
  • opakují, co Vám již dítě řeklo, např.: „Jsi si jistý, že to byl strýček Pavel?“ (dítě si pak může myslet, že mu nevěříte)
  • se dotazují na to, proč se to stalo (děti si pak často myslí, že je z násilí obviňujete)

Co by mělo v případném rozhovoru určitě zaznít?

  • Násilí a to, co se doma odehrává, není vinou dítěte.
  • Za násilí nemohou ani sourozenci.
  • Za násilí je odpovědný ten, kdo jej vykonává.
  • Je velmi dobře, že se rozhodlo o situaci někomu říci.
  • Nikdo nemá právo se k někomu chovat násilně a to ani v rodině, ani když je silnější, ani když je to rodič.
  • Násilí dítě nemůže zastavit samo, ale jen s pomocí okolí, proto je tak důležité, že se svěřilo.

Pokud se na pedagoga obrátí rodič – oběť domácího násilí, měl by jej pedagog odkázat na další odborníky, kteří se této problematice systematicky věnují (viz Síť partnerů).

Nevhodné postupy

Úlohou školy není intervence v rodině. V případě podezření na domácí násilí je zcela nevhodné řešit situaci s možným agresorem – tento postup by se mohl obrátit proti dítěti.

Škola nemůže poskytovat terapeutické služby.

Pedagog by se měl rovněž vyhnout postupům, které mohou dítě poškodit (stigmatizovat, traumatizovat jej apod.), jako je např.:

  • otevřené řešení podezření před třídou;
  • nepřiměřený tlak na dítě, aby hovořilo o problému doma; obvinění ze lži.
R - rizikové chování